14. KONEC...GINNY AND DRACO ( neštastná láska )
14. KONEC...GINNY AND DRACO ( neštastná láska )
KONEČNÝ BOJ
17. červen
Milý deníčku,
cítím se tak nepřirozeně. Už uběhly dva týdny od té doby, co jsem byla "poprvé" s Dracem, ale stále se cítím trochu zvláštně. Tak strašně jsem se bála, když nás chytili ti smrtijedi a myslela jsem si, že jsme se dostali do velkých potíží. Draco byl ale schopný nás z toho dostat.
Někdy si myslím, že je to občas výhoda, že je synem smrtijeda... jsem ale tak šťastná, že se vrátil! Tak moc jsem se o něho strachovala, když mi pomohl utéct. Myslela jsem si, že ho to dostalo do nesnází.
Po návratu chce, abych nevycházela z koleje kromě doby, kdy chodím na vyučování nebo na jídlo. Opravdu je vidět, že se o mě bojí... že by mě mohli zabít...Nechce mi to ale přiznat. Paličák jeden...
Je tu ale jedna věc, na kterou musím pořád myslet… Draco se zavázal, že půjde v otcových stopách. Vysvětlil mi ale proč - s otcem, jako je Lucius Malfoy, neměl moc na výběr. Já mu ale věřím.
Ginny na chvíli přestala psát a podívala se na postavu spící vedle ní. Draco musí chodit na setkání smrtijedů, ale pokaždé pak jde hned za ní...
Vypadá tak pokojně, když spí. Téměř jako kdyby neměl žádné starosti, a jako by neměl znamení na svém předloktí. Já mu ale i přesto věřím. Harry vždy vypadal nepokojně, když spal. Párkrát jsem ho viděla, když jsem je šla s Ronem vzbudit, nebo když jsem si šla od nich něco půjčit. Vždycky vypadal, jako kdyby mu na zádech ležel celý svět.
Doufám ale, že to nakonec pro VŠECHNY dobře dopadne. Dokud není Válka, starám se každý den o to, abych byla obklopena lidmi, co miluji - přáteli, rodinou, Dracem... dělám si o ně o všechny ale starosti. Hlavně o Draca. Dlužím mu svůj život, nebo to tak aspoň cítím. Nebýt jeho, mohla jsem být nejspíše už mrtvá. On ale riskoval svůj krk a pomohl mi. Dlužím mu tak moc a on mě přitom nic. Myslím si, že
Když se Draco probudil, chytili Ginny okolo pasu, čímž ji vyrušil v psaní. Podíval se ještě ospale na hodiny na stěně a zlehka ji políbil. Když pak vstával, Ginny se jen zlehka usmála. Scházeli se spolu od prvního dne, co se vrátil zpět do školy. Podařilo se jim to tajemství zatím udržet. Nebo si to alespoň oba mysleli.
Nikdo se o ně ale nezajímal. Všichni byli příliš zaměstnáni hrozící válkou a nepřemýšleli o takových banálních záležitostech...
*****
Neuběhly ani čtyři dny a přišel útok na Bradavice. Harry s Ronem a Hermionou připravovali "Brumbálovi pozemní síly" k nevyhnutelnému útoku.
Obloha se zdála být úplně tmavá, když se objevilo nespočet smrtijedů v dlouhých černých pláštích na bitevním poli. Ginny na to vše zírala a věděla, že je mezi nimi někde i Draco.
Pozemní síly, které se v posledních několika týdnech rozrostly, útočily na nepřátele těsně vedle profesorů a několika zmijozelských studentů, kteří se raději postavili proti Voldemortovi, než aby se s ním spojili.
Ginny proběhla tlačenicí bojovníků, doufajíc, že najde Draca. Stála uprostřed boje. S připravenou hůlkou v ruce se pokoušela rozhodnout, kam má jít, když za sebou uslyšela známý hlas.
"Znovu se setkáváme, slečno Weasleyová."
Ginny se obrátila k postavě celé v černém a s bílou škraboškou na tváři.
"Malfoy," řekla a koukala na něj, jak k ní kráčel, sundávajíce si z tváře škrabošku.
"Jestliže se nyní vzdáš, Temný pán se nad Tebou může slitovat. Přece jenom jsi z čisté krve, i když je tvé rodinné jméno zahanbeno. Možná dovolím Dracovi, aby si tě držel jako domácího mazlíčka..."
Pomyšlení nad tím, co Lucius právě řekl, vehnalo do její tváře trochu nezdravé barvy. "Obávám se, že je ta nabídka pro mě až příliš dobrá. A Harry stejně nakonec Voldemorta porazí," řekla a zašklebila se na něj, než pokračovala. "Kromě toho, od někoho jako Vy bych nečekala, že se bude plazit ve stínu křížence. Ale ano. V tom Vašem světě "čistokrevných kouzelníků" se krčíte a plazíte pře křížencem."
Bylo zřejmé, že na Luciuse tahle slova zapůsobila. Vytáhl svou hůlku a aniž by Ginny dostala šanci se bránit, seslal na ni kletbu Cruciatus.
Ginny se začala svíjet v bolestech. Její výkřiky se ozývaly skrze bojiště, když ji mučil. Když na ni chtěla ale seslat kouzlo znovu, objevil se před ním temný stín.
"Ustup, chlapče, nebo budeš další na řadě," sykl na něj.
Ginny vzhlédla. Uviděla před sebou stát dalšího smrtijeda, který si najednou strhl kapuci a odhodil škrabošku. V jedné ruce s hůlkou, v druhé s mečem, který smrtijedi občas používali, a s tváří nastavenou tak, že mu sluneční paprsky spadaly na jeho světlé vlasy.
Lucius také vytáhl svůj meč a podíval se na svého vzdorného syna.
Ginny byla ještě celá ztuhlá od předešlé bolesti a nemohla se ani pohnout, když sledovala, jak na sebe naráží jejich meče a vysílají na sebe jedno kouzlo za druhým.
Mnoho lidí okolo přestalo bojovat a sledovali boj mezi otcem a synem.
A ve chvíli, když projel Luciuse dracův meč, mohla Ginny v pozadí spatřit, jak Harry porazil jednou pro vždy Voldemorta jeho vlastním mečem a jak s vyčerpáním padl na kolena, zatímco se podíval jejím směrem.
Draco se obrátil k Ginny s pohledem radosti, úlevy, ale i vyčerpání v jeho obličeji. Bylo po všem. Voldemort byl mrtvý a oni dva měli celý jejich společný život před sebou.
Když k ní ale vyšel, nikdo si nevšiml pohybu za ním až do té doby, než bylo příliš pozdě.
S posledním kusem života a síly v sobě a s vítězným pohledem se Lucius Malfoy postavil. Příliš se nestaral o to, jestli zemře, protože myslel jen a jen na pomstu.
Ginny začala křičet, když Lucius padl dopředu a bodl z posledních sil mečem, který projel uprostřed Dracova těla.
Ginny v sobě sebrala všechnu sílu, co jí ještě zbyla a rozeběhla se k němu, když umírající klesal na kolena. Stále křičela, když se k němu sesunula a zachytila ho, než dopadl na zem. Věděla ale, že už ho nezachrání.
"Draco... můj Draco, prosím, nesmíš odejít. Neodcházej! Potřebuji tě! Prosím, nesmíš mi odejít. Miluji tě!" křičela se slzami v očích, nevnímaje vůbec své okolí.
S poslední silou zvedl svou ruku k její tváři a na jeho rtech se objevil úsměv. "Miluji tě, má Ginger. Je ale čas, abych odešel. Jen si ale pamatuj, že jsem tě vždy miloval a skrz tohle vše milovat budu..."
Jeho ruka v tu chvíli začala padat od její tváře, když z jeho rtů unikl poslední výdech a z jeho šedých očí vyprchal život. Ginny mu roztřesenými prsty pohladila tvář, když mu na ní sklouzla její slza. Ze rtů jí unikl vzlyk, když si k sobě přitiskla jeho tělo, doufajíc tak v zázrak, který ale nepřišel.
Po chvíli jeho tělo ale položila do trávy, když ucítila, jak ji někdo zvedá ze země. Nevnímala vůbec, kdo to byl. Jediné, co v tu chvíli cítila byla velká bolest v jejím srdci, jelikož věděla, že se Draco už nikdy nevrátí.
Čarodějnický svět byl nyní v míru a v bezpečí spolu s tím "mudlovským", ale mnozí za to zaplatili tu největší možnou cenu...