2.GINNY AND DRACO ( neštastná láska )
2.GINNY AND DRACO ( neštastná láska )
NOČNÍ SCHŮZKA
Ginny pohlédla do páru ocelově šedých očí. Nechtěla ale ustoupil a její otřesený pohled vystřídal pohled pohrdání. "Co chceš Malfoy?"
Draco vytáhl z hábitu bílý brk a podal jí ho. "Když jsi odešla, zůstal v kočáru. Byl jsem si jist, že bys ho chtěla vrátit."
Ginny mu ho vytrhla z ruky a hodila po něm zlým pohledem, který se snažila zmírnit jak jen to bylo možné. Byla velmi vděčná, že jí ho vrátil, ale zároveň taky zmatená co se týče toho proč. Už jen proto, že on byl Malfoy.
Neřekla mu ani slovo a prostě odešla. Mizejíc z jeho pohledu šla přímo nejkratší cestou do Nebelvírské věže.
"Heslo?" zeptala se Buclatá dáma stojící Ginny čekající na vstup.
"Cukrové brky" odpověděla Ginny a portrét se otevřel. Pomalu se loudala do společenské místnosti, kde si sedla do křesla vedle krbu. Věděla, že se sem budou brzo tlačit i ostatní a budou se chtít v tom zmatku dostat do svých ložnic, a proto využila této příležitosti k tomu, aby si napsala další zápis do svého deníku. Vytáhla z hábitu lahvičku s inkoustem, vzala do ruky brk, který ji Malfoy vrátil, a začala psát.
Není to moc dlouhá doba, co jsem dorazila do Bradavic. Prváci se rozdělovali do kolejí, ale jelikož sem se necítila moc dobře, šla jsem se uvolnit.
Když jsem sem šla od vlaku, náhodně jsem narazila na tu nejposlednější osobu, kterou bych chtěla vidět. Draca Malfoye. Strašně ho nenávidím. On je vždy tak arogantní a zlý na mého bratra, Harryho a Hermionu. Dokonce i na mne, i když ne tak jako na ně. Pokaždé říká Hermioně "mudlovská šmejdko," což je tak odporné a špatné! Nemělo by přece záležet, do jaké rodiny se narodila a kde. Skutečnost je ale taková, že ona je prakticky ve všem lepší než on.
V každém případě po té malé epizodě, jsem se s ním musela podělit o místo v kočáře. Dělala jsem to jenom velmi nerada a za celou cestu jsem mu neřekla ani jedno jediný písmenko natož slovo. Nemohu ale uvěřit tomu, že mi pomohl při vystupování z kočáru. Připouštím, že je svým způsobem hezký, ale je to tak nesnesitelná a hrozná osoba! Dobře, myslím si, že je... no, nevím.Když jsem šla do Nebelvírské věže, zastavil mě na chodbě a dal mi můj brk, který jsem náhodně nechala v kočáře. Nejde mi ale vůbec do hlavy, proč to udělal a ještě k tomu pro MĚ, Nebelvírku a navíc Weasleyovou! Opravdu to nechápu..
Fajn…to je asi vše, co sem pro dnešek chtěla a musela napsat.
Ginny Weasleyová
Vstala z pohodlného křesla, zahřátá od ohně z krbu a šla do ložnice přímo ke své posteli, držíc přitom deník pevně v náručí, po jehož pečlivém ukrytí prakticky ihned usnula.
V sídle, daleko od školy, stál starší muž v jeho přijímacím pokoji a díval se na oheň, který jasně hořel v krbu, držíc v ruce koňakovou štamprly naplněnou neznámým obsahem. Jeho dlouhé stříbrné vlasy byly svázány do copu, ocelové oči sledovaly oheň a postavu měl zahalenou do černého dlouhého hábitu. Úsměšek křižoval jeho tvář, když přemýšlel o selhání v minulosti, ale věděl, že to brzo skončí.
Jeho Pán by měl brzo vstát z mrtvých a měla by být velká válka. Věděl, že jejich strana by vyhrála a Pán Voldemort by vládl celému magickému světu. Jak unikl z Azkabanu a zrodil se nejtmavější mág všech dob udivilo každého. Byla to ale pro něj úleva, že nikdo neví, jak odešel z vězení, jinak by byli už prohledali celý dům.
Sledoval portrét jeho syna. Při tom pohledu se zdál spíše nespokojený než pyšný. Ovšem, takhle se na něho vždy díval, ale on nebyl nic než nepříjemnost. Měl velké plány se synem. Plány, které by pomohly Voldemortovy znovu povstat a v plné síle, a jeho syn by byl jeho věrný stoupenec, kdyby měl do toho co říct.
Jeho syn byl dá se říci poslušný, kontrolovatelný a vždy mu podával informace, které potřeboval o jeho škole, o Bradavicích. Je to ale jen věc času, než bude kráčet v jeho stopách a stane se Smrtijedem.
"Luciusi," promluvil k němu hlas s poradní místnosti. "Čas se blíží!"
"Ano můj pane. Smrtijedi jsou již shromážděni."
Ginny náhle probudilo uprostřed noci kručení v jejím žaludku. Rozhlédla se kolem sebe, ale její spolubydlící všechny tvrdě spaly. Rozhodla se tedy, že této šance využije a vplíží se dolů do kuchyně pro něco na zub.
Potichu vyšla z ložnice, aniž by někoho probudila, ale věděla, že dostat se nepozorovaně až dolů ke kuchyni budě těžké.
Vyšla schody k chlapeckým ložnicím a nakoukla do harryho pokoje. Použila jeho pero a inkoust a nechala mu vzkaz, že si půjčuje jeho Plášť neviditelnosti. Pomalu došla až k jeho posteli. Chvíli na něj koukala jak spí, ale nakonec mu ze šuplíku potichu a s klidem vytáhla Plášť a nechala mu tam místo něj vzkaz.
Zakryla se pláštěm od hlavy až k patě, vyšla z věže a vydala se směrem dolů. Jelikož neznala úplně všechny cesty, šla ke kuchyni přímo.
Náhle ale uslyšela hlasy. Šla pomalu blíž a dávala velký pozor, aby nevrazila do těch, komu hlasy patřily.
"Draco, proč trváš na schůzce vždycky tak pozdě v noci?" slyšela ženský hlas, který jí byl povědomí a v zápětí věděla, že je to Pansy Parkinsonová. "Víš jak mě to vždycky vyčerpá?"
"Tak už mě neobsluhuj. Od té doby, co jsi zjistila, že se tu v noci procházím, mě sleduješ. Já se za tebou netáhnu." Ten další hlas byl jasně Draca Mallfoye. Ginny cítila, jak jí tváře rudnou hněvem i studem a raději pokračovala dále do kuchyně, kde ze sebe strhla plášť
Po nějaké chvíli Pansy odešla celá rozzuřená zpět na svou kolej. Draco chtěl také odejít, ale na poslední chvíli si to rozmyslel a s myšlenkami ještě u Pansy vešel do kuchyně. Jeho hněvivý pohled byl ale ihned vystřídán pohledem otřesu.
"Co tu děláš Weasleyová?" zeptal se chladně.
"Co asi… jsem mimo ložnici přes zákaz vycházení, to je toho," řekla a on se jen trochu zašklebil.
"Dostaneš se ale do potíží, když někomu řekneš, že jsi mě tu viděl." Chvíli na ni hleděl. "Sedni si Weasleyová. Dobře vím proč jsi tady." V místnosti se objevil malý domácí skřítek s krajícem piškotu a nějakým ovocem pro Malfoye, který mu pak přikázal přinést něco i pro ni. Byla zaražená jeho laskavým chováním k ní a poprosila skřítka o krůtí sendvič a pomerančový džus. Když skřítek odešel, pozorovala Draca záhadným pohledem.
"Proč se ke mně najednou chováš.. no... jinak? Dá se říci mile?" Jasně, tuhle otázku fakt nečekal, a po pravdě řečeno, ani si v první chvíli uvědomil, jak se k ní vlastně choval.
"Jak bych se měl asi jinak chovat k lasičce?" odpověděl. Giny ihned přestala s dotazováním. Mohla mu říci, že se k ní nemusel chovat jinak, ale radši se tiše pustila do jídla.
Občas vzhlédla, ale jen párkrát se na ni podíval, trochu se ostýchal a ona byla kompletně popletená co se týče toho, jak ji najednou přehlížel. Když snědla vše, co dostala a chystala se odejít, najednou ji zastavil.
Bylo vidět, že přemýšlí,jak ji má odpovědět, ale nakonec ji podal Plášť. "Nemyslím, že by byl Potter zrovna dvakrát nadšený, kdybys to tu nechala." A odešel pryč z kuchyně.
Ginny tam chvíli stála, ale pak přes sebe přetáhla plášť a běžela rovnou do Nebelvírské věže, kde ale už po zbytek noci neusnula. Měla v hlavě spousty myšlenek, její mysl pracovala na plné obrátky a ještě k tomu přibylo to náhodné setkání s Malfoyem v kuchyni.