3. GINNY AND DRACO (neštastná láska)
3.kapitola Draco and Ginny
NEOČEKÁVANÉ OBJETÍ
Ginny stála v poli, které bylo celé pokryté mlhou. Byla chladná noc a studený vánek jí trochu profoukl skrz její červené famfrpálové kolejní šaty skoro až na kost. Zachvěla se, ale šla směrem k Zapovězenému lesu, odkud mohla slyšet výkřiky a vřavu války.
Tichý hlásek v hlavě jí našeptával, aby tam nechodila, ale ona věděla, že musí chránit své bratry, Harryho a Hermionu. Její smysl po povinnost a oddanost ji nutila jít až do té doby, dokud se neocitla na okraji bitvy. Věděla, že tam bojuje prakticky každý.
Náhle přišlo směrem k ní stvoření zahalené od hlavy až k patě v černém hábitu, zamířilo na ní hůlku a vyslovilo smrtící kletbu. Giny byla v tu chvíli úplně zmrazená na místě až do té doby, než směrem dolů slétl stříbrný drak a odnesl ji pryč z boje ve chvíli, kdy se jí málem dotkl zelený paprsek světla.
Drak letěl stále výše a výše, pryč směrem z boje. Věděla, že ji vzal daleko do jiné země, když přistáli na tmavé louce. Jak Ginny sklouzla z draka, náhle se před ní objevil Lucius Malfoy s hůlkou v ruce a poslední co slyšela bylo "Avada Kedavra".
Sotva Ginny usnula, probudila se s očima plnýma zmatku a hrůzy. Ona jen snila…to bylo vše.
Tak proč se ale tak strašně bála? Z nějakého nevysvětlitelného důvodu si pořád dokola říkala, že to byl jen sen, ale nechtěla tomu moc věřit.
Podívala se na hodiny a uvědomila si, že byl skoro čas vstát a už se ani neobtěžovala si jít znovu lehnout. První hodinu měla mít věštění, a tak vylezla z postele a oblékla se.
Všechny její spolubydlící ještě stále tvrdě spaly, a tak pomalu a tiše vylezla z ložnice. Sešla do společenské místnosti a chtěla jít právě dolů na snídani, když na ní najednou někdo zavolal. Otočila se a uviděla Hermionu, Rona a Harryho sedící v jejich oblíbených křeslech u krbu, jak se na ní usmívají.
"Chtěla jsem jít dolů na snídani, než půjdu na hodinu věštění," řekla jim s úsměvem.
"Fajn, tak v tom případě se k tobě určitě připojíme," usmál se na ni Harry a spolu s Ronem a Hermionou vstali. Vyšli ven na chodbu a šli směrem dolů k síni. Ron a Hermiona šli vedle sebe s Harrym v patách. Zřejmě Ginny asi něco ušlo, jelikož po chvíli zjistila, že se ti dva drží společně za ruku. Pohlédla směrem k Harrymu s otázkou v očích.
"Oni spolu začali chodit včera v noci. Ron už to totiž nevydržel a řekl jí, co k ní cítí." vysvětlil jí Harry.
"Jsem to hned věděla," usmívala si Ginny když pozorovala svého nad míru šťastného bratra, "že ji má rád víc než jen kamarádku. Byla bych s tím něco dělala, ale oba trvali na tom, že nesmím říct tomu druhému ani slovo. Hermoiona mi říkala, že byl Ron strašně okouzlují při té nehodě minulé léto. Já to vždycky věděla, že se dají dohromady…Harry?"
Harry se zastavil a podíval se na ní s otázkou v očích. Oba se zastavili. "Co se děje, Ginny? Jsi nějak… jako kdyby ses něčeho bála..."
"Já..měla jsem v noci opravdu zvláštní sen. Viděla jsem Ty-víš-koho. Viděla jsem válku, v níž bojovali všichni moji přátelé se Smrtijedy. Byl tam jeden člověk celý v černém, který se mě snažil zabít, ale najednou mě odnesl pryč stříbrný drak...někam do jiného světa...ale pak se tam najednou objevil Lucius Malfoy a poslal na mne smrtící kletbu..." Ginny začala být viditelně celá nesvá a rozrušená. Harry jí obejmul okolo ramen a pomalu šli dál.
"Byl to jen sen Gin, to je celé," pokoušel se ji uklidnit. Evidentně se mu to ale moc nepovedlo, a tak pokračovali v cestě na snídani bez dalšího slova.
20.září
Milý deníčku,
Chvíli jsem teď do tebe nepsala, jelikož bylo všude moc rušno.
Jsem ještě docela šokovaná, když jsem zjistila, že je Draco docela dobrý student. Vždycky jsem si jen myslela, že je to jen rozmazlený fracek, který velmi často užívá své rodinné peníze. Bylo to docela překvapující, že ani Snapeovo naléhání, že je docela chytrý, nepomohlo.
Myslím ale, že naopak Ron má srdce na svém místě. Cítím ale k bratrovi tak trochu malou lítost, jelikož mu byl od mala předhazován Percy, který byl podle všeho pan "dokonalý". Dobře, ale Ron žije jiný život. Je to snad jediný Weasley kromě mě, který vždy pomohl Harrymu v jakékoli situaci a při jakýchkoli potížích a vždycky se z toho dostal. Je to fakt super trio… Harry, Ron a Hermiona....
Pro mě tam ale už není moc přesné místo. Vím, že příští rok, než dokončím školu a odejdu z Bradavic, tu už budu bez nich,. Dobře, předpokládám, že jsem se trochu změnila od té doby, co píšu tento deník.
Harry se v noci často probouzel z nočních můr a palčivou bolestí v jizvě. Před časem jsem sama měla podobný sen a nebylo to nic příjemného... Všichni se stále bojíme, že by mohl Voldemort vstát z mrtvých, a jestli by povstal... rozpoutala by se tu velká a strašná válka, vím to. A připouštím, že sem hodně vystrašená. Co by se mi tak asi stalo, kdyby mě chytili Smrtijedi... radši na to ani nechci myslet. Je to příliš hrozná představa...
Malfoy se ale ke mně poslední dobou nechová zas až tak zle. Vím ale jistě, že Snape nenávidí jakéhokoli studenta z Nebelvírské koleje, ať je jaký je. Možná, že kdybych se byla dostala do Zmijozelu, bylo by pro mě učení o dost lehčí. Musím překousnout, jak se mnou Malfoy jedná, ale neumím si to moc vysvětlit. Nemyslím si, že bych měla něco, co by on chtěl. Může dostat skoro všechno se všemi těmi penězi, co jeho rodina má, a jestli to někdy nedostane, je pak dost vzteklý na všechny okolo sebe. Zaslechla jsem jednou náhodou Pansy, jak hovoří s kamarádkami o tom, že se s ním vyspala. Strašná představa těch dvou spolu. Ale každý ví, jak Pansy chce Malfoye, bůh ví proč. Ona je možná dá se říci úplně normální, ale on je takový slizký, ohavný, bezcitný a hrůzu vzbuzující bastard.
"Tak já jsem podle tebe bezcitný bastard, Weasleyová?" Ginnyino srdce se málem zastavilo, když za sebou uslyšela hlas Draca Malfoye a okamžitě sklapla svůj deník. Jak dlouho jí četl přes rameno a kolik toho přečetl?Jak se k němu otočila a podívala se na jeho pošklebek, hned věděla, že toho přečetl dost. Ginny se trochu začala červenat, když se snažila ukrýt rozpaky spolu se strašným hněvem.
"Co je ti potom? Divný zvyk číst holce přes rameno její deník. Trochu dětinské od tebe, nemyslíš?" rozkřičela se na něj. Opravdu to nečekala, že by to udělal zrovna on, i když v jeho obličej bylo ještě vidět, jak hltal každé slovo, co psala.
"No, znám plno zajímavějších věcí." Pomalu jí obešel a trochu se před ní uchechtl. "Vsadil bych se ale, že je v té knížce, co držíš v ruce, velmi dobré počteníčko..."
"Fajn, ale stejně nic nevíš!" Ginny popadla svoje věci, obešla ho a rychle vyběhla z knihovny. Začalo ho to docela bavit, ale ještě s ní neskončil. Následoval Ginny z knihovny do té doby, než byli na chodbě úplně sami. Směřovala rychlým krokem do Nebelvírské věže, takže se jí snažil dohnat ještě dříve, než k ní přijde.
"Řekni mi něco, Weasleyová, chtěla bys ode mě pomoct v učení nebo ne?" Četl zřejmě více, než si ona myslela. Otočila se na podpatku směrem k němu a koukala na něj.
"Kolik jsi toho vlastně přečetl Malfoyi?"
"Dost abych si domyslel, co si myslíš, proč se červenáš a že věříš tomu, že Pansy lhala.." Ginny stála jak zkoprnělá a ani si nevšimla že už je jen krok od ní. "Já ti s učením pomůžu, ale budeš mi něco dlužit."
"Dlužit něco tobě?" Věděla, že se pohybuje na tenkém ledě, a že cokoli by chtěl, by bylo určitě ostudné a proti všem jejím zásadám. Už jenom kvůli tomu, že on BYL Malfoy.
"O tom se můžeme bavit později. Už sem tak trochu vypočítal, co bych mohl chtít od Weasleyové, a není toho zas až tak moc."
Ginny ale jen velmi neochotně přikývla na tuto dohodu. Moc dobře věděla, že by jí v učení mohl sem tam poradit i nějaké dobré věci, ale na druhou stranu to znamenalo, že mu bude něco dlužna.
"Sejdeme se dneska večer v osm v prázdné učebně v 2.patře." A s tímto odešel ještě dřív, než se mohla Ginny nějak ohradit. Musel se sám pro sebe lehce usmát, i když to spíše připomínalo něco mezi úsměvem a úšklebkem, a odešel do Zmijozelské koleje. Měl už v hlavě plán, který byl již uveden do pochodu dávno před tím, než měl on sám v plánu.
Později večer té noci byla Ginny ve své ložnici a připravovala se na doučování s Dracem, zajímajíc se proč se s nechtěl setkat tak brzo. Její spolubydlící Amanda, Paula, Michelle a Rowena se na ní zvědavě dívaly. Byla zrovna hodina před večerkou a ona se chystala někam odejít. Došli nakonec k závěru, že má nějakou schůzku a začali se jí vyptávat kam a s kým jde a co budou dělat.
"Jé, já už vím kdo to je! Je to určitě Harry, že jo?" zvolala najednou Rowena. Všechny bez okolků věděli, že se do Harryho bezhlavě zbláznila už v prvním ročníku, bůh ví zda ne před tím, a začaly se bavit o tom, jak rozkošné bude se na ně spolu koukat.
Ginny si ale nebyla jistá, co jim na to má odpovědět, a zda vůbec něco odpovědět má. Nakonec se jim ale rozhodla říci, že s Harrym schůzku nemá. Holky jen nechápavě kroutily hlavami, jak se snažily pochopit, co teda jde kam dělat. A zatímco tím byly zaměstnány docela žhavou debatou, popadla Ginny své knihy a vyklouzla ven z pokoje.
Podařilo se jí docela úspěšně projít společenskou místností bez jakéhokoli dotazování kam jde, za což byla vděčná a nebyla si jistá, jestli by to dokázala nějak vysvětlit.
Ron hodil na Harryho tázavý pohled, když Ginny opustila kolej. Harry ale jednoduše pokrčil rameny a Hermiona mu řekla, ať se uklidní, že jde určitě jen na chvíli do knihovny pro nějakou knihu. Ron jí ale moc nevěřil a rozhodl se jít za ní.
Ginny šla rychlým krokem do učebny, kde se měla setkat s Dracem, aniž by narazila na nějakého profesora nebo Filche. Právě chtěla zahnout za roh, kde byla učebna, když náhle uslyšela kroky. Rychle koukla za roh a zjistila, že Filch chytil při noční toulce Pansy. A hned taky věděla, že Malfoy není určitě moc daleko, jelikož Pansy vypadala dost naštvaně a deprimovaně zároveň.
Ginny se rychle vrátila kousek zpátky a schovala se do nejtmavšího rohu co našla právě ve chvíli, kdy Filch s Pansy kráčeli směrem k ní. Věděla, že ji nesmí chytit... až příliš potřebovala pomoc.
Filch sešel s Pansy po schodech dolů a pokračovali dál až je nakonec nebylo slyšet. Ginny si s úlevou povzdechla a rychle se vydala dál. Když vcházela do učebny, málem v tom spěchu uklouzla. Jak ale vstoupila, ozářilo jí světlo ze svítilen na zdích a srovnala rovnováhu. Malfoy seděl v lavici hrbíc se nad zápisníkem, jak čmáral nějaké poznámky.
"Jestli jsi to zase ty, Pansy, ztrať se. Na někoho tu čekám." Ginny šla pomalu blíž k místu, kde seděl a kde většinou seděli všichni zmijozelští. Malfoy se otočil a rozmrzele se na ní podíval dokud nezjistil, kdo to je. Obličejem se mu mihnul úsměv, když si Ginny sedla vedle něho a položila si knihy na stůl. "Tak co, Weasleyová, nakonec ses rozhodla přijít?" Ginny se na něj chvíli dívala, ale v hloubi duše ho nenáviděla.
"Pojďme se do toho pustit," připomněla mu Ginny a otevřela si ztěžka své knihy. Malfoy jenom přehlédl její poznámky a podal jí nový arch papírů. Poradil jí několik věcí, které by mohla využít k získání dobré známky.
Byly tam nějaké věci, které ještě neznala, ale napsala si k sobě do budoucna poznámky. Jak Ginny procházela a četla stránky v knize, Malfoy ji ukazoval klíčové věci, které by mohli být v testu a jaké lektvary by případně mohli dělat. Jak se k ní předklonil na stranu co nejvíce, až byl jen několik palců od ní, podíval se na ni. Jeho oči ale zachytily někoho stojícího u dveří a s úšklebkem opírajíc se o lavici se k Ginny ještě více naklonil a z ničeho nic spojil své rty s jejími.
Ginny z toho byla úplně vyvedena z míry, a kdyby nebyla zaražená, asi by hned odstrčila a odešla by. Malfoy ji v tom ale svým způsobem zabránil. Její oči vzhlédly a ona si najednou všimla, že ve dveřích stojí zírajíc na ně Pansy Parkinsonová, která se ale po chvíli jednoduše otočila a odešla tiše pryč.
Giny si uvědomila, že to není moc dobrý, protože Pansy s největší pravděpodobností řekne celé škole, že ji viděla líbat se s Malfoyem. I.když ho nejspíše považovala za svého kluka. Její spolubydlící by z toho byly totálně nadšeny.
Najednou si ale uvědomila, že ani jeden z nich ten polibek stále nezarazil. Moc tomu ale nerozuměla. Malfoy si ji přitáhl ještě trochu blíž a prohloubil jejich polibek až do chvíle, než...